www.hiv.cz

Rozhodujícím vyšetřením pro stanovení diagnózy HIV infekce je průkaz virologických ukazatelů HIV infekce. Laboratorně lze použít buď metodu nepřímé diagnostiky k vyšetření protilátek anti-HIV nebo metody přímé diagnostiky, které prokazují vlastní virus, jeho antigen* či nukleovou kyselinu*.

1. Nepřímá virologická diagnostika: Protilátky anti-HIV se začínají objevovat přibližně 1 měsíc po nakažení, do 3 měsíců se vyvinou prakticky u všech nakažených osob. Vyšetřování průkazu protilátek bylo do praxe zavedeno jako první diagnostický test a tato metoda má stále základní význam při záchytu nových HIV pozitivních osob.

2. Přímá virologická diagnostika se opírá buď o průkaz přítomnosti virového antigenu p24 nebo průkaz virové nukleové kyseliny RNA v krvi (takzvaná virová nálož).

Tato vyšetření mají význam pro

• diagnostiku vertikální infekce dětí v prvním půlroce až roce života (PCR HIV RNA)
• diagnostiku akutní infekce HIV (p24 a PCR HIV RNA)
• testování bezpečnosti krve od dárců v inkubační době HIV infekce (p24)
• sledování průběhu HIV infekce (progrese a efektu léčby – virová nálož PCR HIV RNA)

Dalším významným ukazatelem průběhu HIV infekce je počet CD4+ T lymfocytů, který informuje o úrovni obranyschopnosti organismu. V průběhu léčení HIV pozitivních pacientů ve specializovaných centrech je počet těchto CD4+ T lymfocytů spolu s hodnotami virové nálože pravidelně sledován, optimálně ve 3 měsíčních intervalech.

Je v zájmu každého pacienta, aby se na tato vyšetření pravidelně dostavoval a jejich výsledky se svým lékařem konzultoval.