www.hiv.cz

Pro přenos viru HIV je určující jeho přítomnost v krvi a sekretech pohlavního ústrojí (sperma a vaginální sekret) nakažených osob. V ostatních tělesných tekutinách jako jsou slzy, sliny, pot, moč se za normálních okolností (bez příměsi krve) virus vyskytuje v minimálním množství a tento biologický materiál nemá v přenosu HIV infekce praktický význam.

Sexuální přenos HIV představuje v současné době hlavní cestu šíření této infekce. Sliznice pohlavního ústrojí nepředstavují na rozdíl od neporušené kůže účinnou bariéru proti vstupu HIV do organismu a vzhledem k vyšší vnímavosti sliznice v konečníku je nejrizikovější sexuální praktikou anální pohlavní styk u pasivního partnera. Riziko přenosu HIV významně zvyšuje současná přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí (herpes genitalis, kapavka, syfilis). Nejdůležitějším způsobem prevence přenosu HIV sexuální cestou je nerizikové sexuální chování - především věrnost ve stabilním partnerském vztahu. Pro osoby, které nechtějí žít v trvalém vztahu s jedním partnerem, představuje používání bariérových metod ochrany (kondomy či femidom) významné snížení rizika expozice HIV infekci, nicméně i v takovýchto případech je nutný uvážlivý výběr sexuálních partnerů.

K parenterálnímu* přenosu HIV infekce docházelo zvláště na počátku pandemie, často v souvislosti s poskytováním zdravotní péče (podávání krve a krevních derivátů obsahující virus HIV, popř. používání nesterilních nástrojů). Vzhledem k povinnému vyšetřování krve od dárců a nutnosti důsledného dodržování zásad dezinfekce a sterilizace je v současné době možnost nosokomiálního* přenosu HIV infekce prakticky eliminována. Významnou roli však stále má parenterální přenos HIV při šíření této infekce mezi injekčními toxikomany.

V průběhu těhotenství, především pak během porodu existuje riziko vertikálního přenosu* HIV infekce z matky na dítě. Za přirozených podmínek se toto riziko pohybuje kolem 20 – 25 %, jisté nebezpečí přenosu infekce existuje i při kojení. Při využití všech současně dostupných možností farmakologické (antiretrovirotika) i nefarmakologické (způsob vedení porodu aj.) profylaxe* lze toto riziko snížit pod 2 – 3 %.

Riziko přenosu HIV infekce při různých typech expozice

Osoby s HIV infekcí jsou při vyhledání zdravotnické péče povinny dle zákona č. 258/2000 Sb. informovat ošetřující personál o své HIV pozitivitě, stejně tak i ostatní osoby, kterým by hrozilo nakažení (sexuální partneři, ostatní osoby v těsném kontaktu např. při krvavém poranění apod.). Během vyšetřování a ošetřování HIV pozitivních pacientů nehrozí přenos HIV infekce, pokud jsou důsledně dodržovány zásady bezpečnosti práce. Dojde-li při provádění invazivních zákroků k poranění kontaminovaným* předmětem (jehla, skalpel apod.) nebo k zasažení sliznice infekčním materiálem, je třeba zahájit postexpoziční profylaxi (PEP). Postexpoziční profylaxe spočívá jednak v řádném ošetření poranění včetně dezinfekce, jednak v podávání antiretrovirotik, které se obvykle užívají po dobu jednoho měsíce. Profylaxí lze snižovat i riziko infekce po pohlavním styku s nakaženou osobou, její účinnost je však nižší. Antiretrovirotika jsou trvale k dispozici v regionálních AIDS Centrech při infekčních odděleních krajských nemocnic (Praha FN Na Bulovce, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Ostrava, Brno, České Budějovice, Plzeň) a na těchto pracovištích jsou také odborníci, kteří mohou v nejasných případech poskytnout konzultaci.

* viz Slovník pojmů